O vědomí a bytí - rozhovor s Paedr. Karlem Kostkou, MBA, PhD.

Co Vám bylo podnětem k vydání knihy “Kdo jsme? Obecná teorie vědomí, času, prostoru a bytí”? 

Šlo čistě o vnitřní motivaci. Cítil jsem přetlak myšlenek, které potřebovaly ven. Běžně píšu knihy na jeden zátah velmi rychle, maximálně deset, čtrnáct dnů. Tuto knihu jsem ovšem psal téměř čtyři roky po částech. V zásadě jsem si texty psal jen pro sebe, nepočítal jsem, že bych je někdy vydal, už proto, že jsou lehce provokativní a staví se tu a tam do opozice proti současné vědě. 

Ve své knize popisujete vnímání hmotného světa jako  jev čistě fenomenologický, čili zcela unikátní a subjektivní pozorovateli, který prožitek prožívá. Do jaké míry a zda vůbec lze ověřit vědeckými metodami závěry předkládané teorie a jakým nejčastějším výzvám z vědeckých kruhů vaše teorie čelí?

Pohybuji se v akademickém světě, kde musíte každé své tvrzení dokazovat. Některé mé závěry, ke kterým v knize docházím, se ovšem exaktně prokázat nedají. Nelze je měřit jako materializovaný formální systém. I proto v úvodu konstatuji, že se zříkám vědecké metodologie, protože kdybych se jí otrocky podřídil, nikdy by kniha nemohla vzniknout. Na druhé straně jsou tu ovšem závěry, které s vědeckými závěry jak korelují, tak jsou s nimi v rozporu – proto se otírám o Einsteina či Hawkinga a s některými jejich tvrzeními nesouhlasím, při vší úctě k nim.

Vy sama jste mi v reakci na knihu napsala velice milá slova, jestli si mohu dovolit citovat: „Nedávno se dostala na můj noční stolek Vámi napsaná kniha “Kdo jsme”, za kterou bych tímto ráda poděkovala, a ze které jsem zůstala naprosto paf. Naprosto vystihuje principy a koncepty jógy, jejímuž studiu se dlouhodobě věnuji. Z výstižnosti definice v odstavci "Ponoříme-li se skutečně hluboko do kvantového mikrosvěta až do úrovně vlnění a elementárních částic, které neobsahují (a postrádají) rysy hmotných objektů, s úžasem nahlédneme k hranici, za níž naše fyzikální zákony a matematické funkce přestanou platit a za níž se to, co označujeme za hmotu, rozplyne a materiální procesy pozbydou kritéria objektivně dané reality. Začnou se chovat podle jediného kritéria - podle svého pozorovatele - a začnou přesně zrcadlit jeho tvůrčí inteligenci. Naše smysly takové zrcadlení mylně vyhodnocují jako objektivní prožitek, jako existenci vnějšího světa." jsem pro její přesnost a zároveň srozumitelnost zůstala s otevřenou pusou. Taková je prý vlastnost génia - umět vysvětlit koncept reality způsobem, jemuž porozumí i osmileté dítě.“

Tahle Vaše slova mi udělala velkou radost, protože srozumitelnost velmi abstraktních pojmů byla pro mne tím nejpodstatnějším, čeho jsem se snažil dosáhnout. Existují totiž tisíce knih, které se tváří složitě, ačkoli popisují jednoduché jevy či události. Nakonec zjistíte, že jejich textu nerozumí ani autor sám, jen se kochá tím, jak složitý text vytvořil.  Takové knihy jsou lepší pro zakládání ohně než pro čtení, protože člověka okrádají o čas.

Náležíte ke skupince současně žijících lidí s nejvýše naměřenými hodnotami IQ na světě. Jakou roli hraje osobní inteligence k projevení a ke vztahu k všudypřítomné energii, jež nazýváte tvořivou inteligencí či tvořivým vědomím, jiní Bohem nebo védským termínem Brahmán?

Brahmán je védský výraz označující zcela nepopsatelný základ všeho. Je to neměnná, nekonečná a neprojevená realita božské podstaty bytí, hmoty, energie, času a prostoru v tomto vesmíru. Když ve své knize hovořím o tvořivé globální vesmírné inteligenci, mám na mysli energii, která z této podstaty vychází. Přes odpor smyslů bychom si měli připustit, že všechno kolem nás je prorostlé vědomím a nejrůznějšími formami inteligence. Svůj rozum má nejenom člověk či zvíře, ale také strom, jezero či kámen. Vše, co jsme ve světě schopni vnímat, se totiž chová jako podle manuálu a reaguje určitým způsobem na podněty. Podnětem nejdominantnějším je pozorovatel a jeho individuální vědomí. Právě ono vyjadřuje část i celek.

Další otázka vychází z Vaší knihy a navazuje na předchozí odpověď. Je materiální svět ve své podstatě opravdu nehmotný? Jak dochází k vyhodnocení vnějšího světa jako skutečného, čili hmotného?

Přijmeme-li myšlenku, že okolní svět je odrazem našeho myšlení, pak jenom potvrdíme poznatky, ke kterým dospěli staří myslitelé před tisíci lety, a které dnes objevujeme v kvantovém světě: žádný materiální svět neexistuje a jeho zdánlivá existence je pouhým produktem našeho myšlení: na co své myšlení zaměříme, a co jako pozorovatelé vlastních myšlenek sledujeme, to se před námi ve vědomí odehrává. Taková realita je zdánlivě objektivní a na nás nezávislá, ale ve skutečnosti je ryze individuální a všechny interakce této reality vycházejí z našeho nitra. V nadsázce řečeno, „vše, části celku i celek sám, jsem já“.

Jakou roli hraje lidská vůle při vytváření svého “osudu”? Jsme obětí okolností anebo jsme zodpovědní za svůj osud?

Za svůj osud jsme zodpovědní především sami. Odpovím citací ze své knihy: „Vědomí není pouhým produktem mozkových funkcí, je to svébytná klíčová substance světa. Každý den tak zažíváme intimní pocit, že jsme stvořiteli svých vlastních osudů. Podstatou našeho vnímání a konání je totiž chtění.“ A chtění je základem vůle. Není v té souvislosti náhodou, že nejčastější otázka na světě zní: PROČ?

Co vnímáte jako největší dar lidské existence?

Schopnost sebeuvědomování. Právě z ní vychází vše ostatní, co nás v životě naplňuje.

Co považujete za svůj osobní mýtus nebo odkaz, který byste si přál na tomto světě zanechat jiným?

Budete se divit, ale není to nic filozofického. A ač ta slova zní jako klišé, hluboce s ní souzním: Slušnost není slabost. A kdybych měl přece jenom přidat něco filozofického, velmi mne oslovuje věta, kterou si můžete přečíst nad branami mnoha hřbitovů: Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy. V těch dvou větách je skvěle vyjádřena relativita bytí. Možná to zní morbidně, ale často doporučuji svým studentům, ať se jdou projít na hřbitov. Uvědomí si, jak jsou naše životy křehké, dočasné a cenné.

Rozhovor vedla: Lenka Knag