Šárka a Honza Vojáčkovi

Šárko, provozuješ nějakou dobu pražské studio jógy s jednoduchým názvem “Jógovna”. Vybavíš si přelomový okamžik, kdy ses rozhodla otevřít studio jógy? Co tomu předcházelo?

Š: Pamatuji si na okamžik, kdy jsme s Honzou leželi na podlaze našeho prvního bytu a malovali si budoucnost. Doslova. Malovali jsme na velký kus papíru jak by jednou mělo vypadat naše jógové studiu. Místo, kam by lidé chodili spočinout, kde by si v knihovně vypůjčili motivační knihu a sedli si s ní k velkému stolu a nalili si k ní teplý čaj. Chtěli jsme vybudovat místo, kde by si lidé odpočinuli a načerpali potřebnou sílu a chuť jít dál. Téhož času jsme hodně chodili do čajoven a hojně jsme právě ony motivační knihy četli. A tak na sebe nenechal název dlouho čekat. Honzu náhle napadlo Jógovna. Tedy něco jako čajovna, knihovna.. A bylo. 

Jak bys popsala vývoj a tendence návštěvníků studia v průběhu těch několika let, co studio provozuješ? Reagují teď například na podněty, k nimž byli v minulých letech imunní? 

Š: Je zajímavé pozorovat vývoj Jógovny, vývoj klientů, ale hlavně vývoj svůj. Na sobě pozoruji změnu, kdy jsem se ze začátku velmi honila, aby v Jógovně bylo vše dokonalé. Navíc jsem ze začátku obstarávala recepci, uklízela a učila několik lekcí týdně. A to vedlo jasným směrem k totální únavě. Dohonila jsem se na Vánoce před dvěma lety, kdy jsem se na vánočním večírku rozplakala mé mladší sestře, že už nemohu. A ta chvíle byla chvíli zvratu. Do studia jsme nabrali nové posily na recepci a já pustila několik lekcí a předala je začínajícím lektorům. Co se v tu chvíli stalo? Přestala jsem usilovně držet vše pod kontrolou, přestala jsem lpět a vše odevzdala Išvarovi, vyšší síle / principu. Od té doby studio kvete ještě mnohem bohatěji. Tolik ke mě. A co naši klienti? Zprvu se k nám někteří chodili dívat na designový stůl či malovaný strop v sále. Avšak spousta z nich přetavila pozornost z vnějšku na blyštivé a lákavé předměty do svého nitra skrze praxi jógy, která jim byla nabídnuta lektory, které si vybíráme pečlivě dle toho, jak se na jógu dívají. Zda to jsou přeučení lektoři aerobiku (jako se přeučovali ruštináři na angličtinu), či zda je pro ně jóga něco více, než protažení se na podložce. A díky našim lektorům, kteří jsou jakýmsi ukazatelem, můžeme pozorovat zjemnění našich klientů, kdy se přestávají prát o místo v sále, kdy se neoklepou hrůzou, když se někoho dotknout v nějaké ásaně, kdy si podrží dveře od šatny..

Jak bys ve dvou větách popsala své studenty? Co s nimi máš společného?

Š: To, že jsme všichni stále studenti, kteří jdou jedním směrem. Kteří touží po poznání a klidu.

Nedávno jste se stali rodiči. Jak tato zkušenost ovlivnila Tvou jógovou praxi bezprostředně po porodu a jak vypadá dnes?

Š: Zdálo by se, že s dítětem má člověk daleko méně času na praxi. Já však vnímám, že jóga je pro mne daleko hlubší až po narození mé dcery. Nejen, že mám opět větší prostor na svou vlastní praxi, neb nyní učím pouze jednu hodinu týdně, ale jógu hlavně žiji zcela mimo podložku. A když už se na tu podložku dostanu, jsem zcela přítomná, protože mám konečně šedesát minut jen pro sebe! Oproti době před narozením naší dcery, kdy jsem měla fůru času a na výběr, zda-li si na podložku vlezu ráno, odpoledne či večer. Často jsem na ní vlastně ani nedošla, neb jsem měla volný i ten další den... To však s dítětem nelze. Pokud máte zrovna teď čas, jdete na podložku teď a žijete jógu teď, nikoliv až zítra. S narozením dcery jsem si uvědomila význam prvního verše v Pataňdžaliho Jógasútrách. Tedy Atha Yoganusasanam. Teď začíná jóga. Jóga je teď, nikoliv zítra či v pondělí od 18:00.

Šárko, Honzo - kdybys měl/a popsat okamžik, kdy jsi naposledy cítil/a největší naplnění?

Š: Když se narodila Ema. Totální naplnění a eufórie nad nádherou života! Náhle mi vše ostatní přišlo banální a nepodstatné. Což se v určité míře děje ještě teď.

H: Určitě v okamžiku narození dcery Emy, když jsem ji vzal do rukou přímo po projití porodníma cestama.. Druhý byla naše svatba. V minulosti jsem měl upřímně obavy z takového závazku, ale parádně jsem si svatební den se Šárkou a Emou užil. Byl to také hodně silný zážitek.

Co se vám vybaví při slově “víra”? Osobně i konceptuálně. (Š,H)

Š: Věřím v to, že život nehraje proti nám, jak si mnozí myslí. Věřím, že stačí věřit. Pevně a oddaně a vše přijde samo.

H: Víra je otázkou výchovy a programů, které jsme získali od rodičů a společnosti. Je to velmi důležitý systém, který nás provází životem. To, čemu věříme, se stává naší realitou. Já osobně jsem začal věřit v sílu myšlenek a v přesahy našeho vnímání běžné reality. Věřím, že vše je jak má být a že život je škola, kde se učí naše duše.

Kdy jsi naposled zažil/a nefalšový strach a co Ti pomohlo jej překonat?

Š: Při porodu. Strach, že nedokážu porodit svou dceru. A co mi pomohlo? Zprvu rajský plyn a pak neuvěřitelná podpora Honzy.

H: Když nějakou dobu po narození Emy začala Šárka kolabovat a nebylo jasné proč. Pomohlo mi zachovat chladnou hlavu a být v přítomnosti. Naštěstí se problém podařilo identifikovat a Šárku stabilizovat.

Kdybys měl/a vyjmenovat tři věci, které by sis s sebou vzal/a na opuštěný ostrov, které by to byly?

Š: Čistý deník, tužka, velký pléd.

H: Nůž, kartu od hotelového pokoje a IPhone :)

Vybavíš si situaci, kdy jsi byl/a naposled skutečně s rozumem v koncích?

Š: Porod Emy.

H: Porod Emy.

Ze všech osobností, živých i těch, jež už nejsou mezi námi, kterých pět bys pozval/a na večeři a proč?

Š: Moojiho pro jeho laskavou náruč, Ghándhího pro jeho oddanost pravdě, Sharon Gannon a Davida Life pro systém jógy, který vytvořili a který mne tolik inspiruje.

H: Alberta Einsteina - inteligence se snoubí s moudrostí, Ghándího - pro jeho zarputilost, Ježíše - pro jeho nepodmínečnou lásku, Moojiho - pro jeho výraz v obličeji a promluvy, E. Tolleho - jen pobýt v přítomnosti a navíc kdykoliv s Jardou Duškem - pro energii a pohodu a moudrost.

Jaké cítíš momentální poselství, které bys chtěl/a svou osobní existencí sdělit na světě?

Š: Štěstí a spokojenost všem bytostem. Protože je jen na nás, zda se rozhodneme žít šťastně! 

H: Probuďme se z vlivu ega a strachu a začněme žít ze srdce a lásky a rozum nechť nám slouží.

Šárko, vím, že jsi autorkou knížky “Deník moderní jogínky”. Která část knihy se Ti psala nejobtížněji a která se naopak napsala sama?

Š: Musím říci, že se mi celý deník psal sám. Když jsem byla před lety poprvé v Indii, každý večer jsem si psala deníkové zápisky, které jsem pak spojila do kapitol a provázala textem do jednolitého příběhu. Celá tvorba byla velkou radostí.

Honzo, zabýváš se “funkční medicínou”. V čem jsou Tví klienti odlišní od běžného “pacienta” tradičního zdravotního systému? 

Honza: Vůli převzít odpovědnost za svoje zdraví a ochotou konat změny v životě a pracovat na sobě.

Jak vnímáš hromadné praktikování jógy jako například tento festival vs. intimní osobní praxi? Jsou pro Tebe tyto dvě (a vše mezi nimi) slučitelné? V čem jsou stejné a v čem se odlišují?

Š: Vnímám jej velmi pozitivně. Upřímně mám ráda plný sál praktikantů. Avšak nikoliv kvůli výdělku, jak by se mohlo zdát (smích). Společná praxe, kdy sálem zní společný dech udžají, kdy společně překonáváme obtížné pozice, kdy společně meditujeme a relaxujeme nás propojují. Z nás dělají vnímavé a laskavé bytosti vůči ostatním. Osobní praxe je naopak velmi intimní záležitostí, hlubokým spočinutím v sobě samé. Myslím, že se tyto dvě praxe vzájemně doplňují a doporučuji určitě oboje.

Kdybys měla jmenovat alespoň jednu věc, malou či zásadní (nebo obojí), v čem jsi naprosto změnila v posledním roce svůj postoj v praxi jógy, který jsi měla třeba před pěti lety?

Š: Jóga pro mě už není jen o mně. Není to sobecký klid jen pro sebe a ostatní mi mohou víte co.. Jóga je pro mne stav, přirozený stav naší bytosti. Laskavé a přející všem prostou spokojenost. Je to cosi, co se skrze nás dotýká ostatních. Co skrze nás ovlivňuje ostatní. Mým pocitům nahrává i Pataňdžali, který řekl: Je-li jogín upevněn v neubližování (ahimsa), ustává v jeho přítomnosti nepřátelství. Je pro mne daleko důležitější ahimsa, než stoj na hlavě. Avšak myslím, že to není změna za poslední rok. Myslím, že tímto směrem se snažím jít od začátku. Jen teď to vše cítím každou buňkou svého těla..

Jakou nejzajímavější knihu jsi v uplynulém roce přečetl/a?

H: Dením Moderní jogínky:) Ještě ji nemám dočtenou

Š: Cesta pokojného bojovníka, Dan Millman.

Jaké vlastnosti na sobě navzájem obdivujete? Čeho si nejvíce vážíte na svém protějšku?

H: Vizionářství, odhodlanost, laskavost, kreativita, otevřenost.

Š: Nesmírnou laskavost, klid, nohy na zemi, pomoc za každé situace a to, že Honza nevyhledává ty cesty, které jsou jednoduché a příjemné pro něj, ale skrze které může být nápomocný druhým.

Jaký tip, či “odžité” doporučení, které bys nabídl/a všem aspirantům v józe?

Š: Vše má svůj čas a není potřeba na věci / ásany / myšlenky / pocity tlačit. Tím je neurychlíme.

H: Podložka je skvělý základ pro práci se sebou, ale není to vše, důležité je neopomenout další aspekty práce se sebou - hlavně podvědomé psychické programy.