Rozhovor s Lenkou Knag: O práci s hlubinami mysli

Lenka Knag je známá především jako průkopnice jógy v Ostravě a organizátorka největšího jógového festivalu Spring. Mimo to je také psycholožka, která se zabývá především prací s hlubinami vědomí. Ve své praxi propojuje klasickou psychoterapii s transpersonální psychologií, prací se sny, jóga nidrou i psychedelickou terapií. Zkušenosti z psychotraumatologie ji dovedly až k otázkám, které přesahují hranice běžné psychologie: k tématům vědomí, spirituality a hlubokých transformačních prožitků.

Psychologii, původně psychotraumatologii, což znamená lidem, kteří prožili nějakou zátěžovou situaci, nebo zažili těžkosti, se kterými se ještě plně nevyrovnali a negativně ovlivňuje jejich životy. Řada traumat skutečně vzniká už v raných etapách života, v dětství, v dospívání, když se teprve tvoří náš přístup k věcem, formuje se osobnost, formují vztahy k lidem, k okolí. Odtud jsem přešla k práci k psychedelikům, zažívajícím nyní renesanci, a odtud pak zase vlastně zpátky k józe, spiritualitě a momentálně jsem plně ponořená do principů transpersonální, neboli duchovní psychologie. V praxi mám klienty v klasické terapii, a také klienty, které provázím psychedelickými sezeními, a následnou integrací prožitků, vhledů. Tahle práce mě naplňuje, protože dochází někdy k hlubokým transformacím a zevrubné proměně přístupu k existenčním tématům. 

2. Studuješ transpersonální psychologii. V česku je tento obor zatím nedostupný, přiblížíš nám, co to vlastně znamená a jak se liší od klasické psychologie?

TP se občas referuje jako ke 4. vlně psychologie. Zredukovaně řečeno, je to celostní přístup, který nevynechává spiritualitu člověka, hledání hlubšího smyslu, překračování osobních hranic, ega, vnímá jednotu a propojenost se vším, co nás obklopuje. Vychází vlastně z humanistické psychologie, on už Maslow hovořil o tzv. vrcholných prožitcích, těch, které přesahují hranice ega, osobního nevědomí, kdy má člověk prostě neochvějný prožitek spojení s něčím, co jej přesahuje (a zároveň obsahuje). TP se snaží nezasekat v religiozitě, a zároveň ji nezatracuje. V novějším pojetí prvky TP obsahuje i pozitivní psychologie, kterou vypionýroval Dr. Martin Seligman (vytvořil třeba empricky koncept “naučené bezmocnosti”), opírá se taktéž o Dr. Csikszentmihalyiho a fenomén zvaný “Flow” - plynutí. Zmiňuju je, protože jejich nesporný přínos rozvoji TP spočívá v empirickém přístupu, nevařili z nějakých ezo-vod, a tím se zapříčinili o akceptování vědeckou společností. V současné době, s rozmachem výzkumů a znovuobjevením účinků psychedelických látek, se postupně otevíráme neprobádaným vodám krajiny “vědomí”, kterému klasická psychologie zavřela dveře před nosem. Zaobírá se podobně jako jóga stěžejními otázkami, co jsem? Co je to vědomí? Jak funguje? Zaobírá se rozšířenými, změněnými stavy vědomí, a katalyzátorem může být spousta věcí - od psychedelik, meditace, pobytů ve tmě, holotropního dýchání, po prožití neobyčejně náročné, hraniční události, traumatické události, sny a lucidní snění, a další. Skrze TP se taky vracíme taky k dávným kulturám, šamanům, do Amazonie, kteří pracovali jak se sny, tak psychedeliky. Prostě spirituální dimenze bytí provází člověka odjakživa. 

3.     Co Tě osobně přivedlo právě k tomuto směru a co Tě nejvíce fascinuje? Byl nějaký klíčový moment nebo zkušenost?

Těžko říct a položit prst na jeden klíčový moment. Řekla bych, že od malička jsem měla zájem o existenční otázky. Občas jsem tím vykolejila svoje okolí. Vybavuje se mi, jak jsem někde v osmi měla mimotělní zážitek, kdy jsem překročila hranice svého já, a ocitla se v něčem, co dodnes neumím definovat. Vyděsilo mě to, pozvracela jsem hrůzou nad tou velikostí a nekonečností babičce na chatě polštář. Nějak jsem prostě věděla, že svět není takový, jaký se zdá a že hranice v mysli nemusí fungovat. Potřebovala jsem průvodce, pak jsem v 19ti odjela do Států, přičichla k józe a její filozofii, a provází mě už více než dvě dekády. 

4.     Jakou roli hrají ve Tvém studiu sny? (Jak k nim v rámci transpersonální psychologie přistupujete? Jsou zde nějaké rozdíly oproti klasické analytické nebo freudovské práci se sny?)

Momentálně hrají sny velkou roli, protože jsem v “dreamwork track”, takové malé specializaci v rámci doktorského programu. Tak mám teď celkem solidně “nasněno”. Úplně bych Freuda neodmítala, ono někdy může jít o potlačené pudy a vytěsněné vzpomínky, přání, které se promítají do snů. Zároveň se ale díváme na sny skrze transpersonální čočku, symboly ve snech, předjímavost, kolektivní sny, tzv. neobyčejné sny, které se jen těžko vysvětlují tím, že vychází z nezpracovaných záležitostí, a z osobního nevědomí. Když vás ve snu navštíví příbuzný, do té doby zdráv v nemocničním oblečení, bledý, abyste se za pár týdnů dozvěděli “zčistajasna”, že smrtelně onemocněl, tak se to těžko vysvětluje nějakým problem-solving. 

5.     Využíváš práci se sny v praxi? Mohla by ses podělit o nějaký výjimečný zážitek nebo sen (ať už Tvůj nebo klienta) který měl transformační charakter?

Když se vám začnou dít tyto snové prožitky, mění paradigma a váš pohled na svět. Stanete se otevřenější, vnímavější ke snům, učíte se jazyku, jakým sny hovoří. Já jsem třeba byla velmi skeptická k lucidnímu snění, a postupem času se mi otevírala i tato cesta. Do té doby jsem spíše zažívala neobyčejné sny právě jako ty “přicházející zvenčí”, odněkud jinde. Co je na nich zvláštního, že i když je Stanley Krippner, významný představitel práce se sny, rozděluje do kategorií, většinou se spojí vícero snových fenoménů. Je to pak transpersonální v tom, že zažíváte vědomí v rozšířené podobě, necenzurované, zatímco se v něm prolíná osobní s nadosobním, a všechno jde “skrze vás”. Děje se spousta synchronicit i v bdělém stavu, a vy potichu zkoumáte, jakou souvislost to má se snem. Naučíte se mlčet, v dnešní době, kdy má hned každý ke všemu komentář, je to vzácná dovednost.

6.     Máš odučené již stovky hodin jógy. Co Ty a jóga nidra? Jak s ní pracuješ? Jaká témata máš nejraději?

No, vzhledem ke svojí profesi hodně terapeuticky. Držím se bezpečných principů, a zároveň jsem pořád tak trochu kovboj, a nebojím se pocitově jít s klientem tam, kam ukazuje, že by se rád podíval. Mám výcvik jak psychedeliky asistované psychoterapii, tak hypnóze (ty jsou diametrálně odlišné), v regresi u Dr. Weisse, a v EMDR tzv. Desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů (Eye Movement Desensitization and Reprocessing). Tyhle principy uplatňuji. Když to není psychedelie, kdy terapeut opravdu vstupuje do dění minimálně, nebo vůbec, tak v jóga nidře uplatňuju představivost, protože neexistuje hranice toho, co si člověk může a dokáže představit, a taky float-back, vracení se ke klíčovým, zásadním vzpomínkám, zážitkům, které nějakým způsobem ovlivňují nynější žitou realitu. Ale vždycky klient zůstává “vedoucím zájezdu”, málokdy mu do toho kecám, nepředkládám, maximálně nabídnu možnosti. Ne každý je tomu ale otevřený, a respektuji hranice, které klient nechce překročit. Připravenost musí uzrát, nedá se vynutit.

7.     Máš zkušenosti s klienty, kterým jóga nidra pomohla otevřít hlubší témata nebo transformovat traumata?

Jóga Nidru jsem až na pár výjímečných případů většinou vedla skupinově. Jsem opatrnější, a držím se zaběhaných postupů, protože nevím, koho a kam moje směrování zavede. Občas se lidem věci “vylijou”, a to pak nabídnu individuální integraci. Určitě není žádoucí, aby člověk z mojí jóga nidry odcházel emočně rozsekaný, dělal hned “velké věci” v okolí. Musí si to sednout, člověk to musí pojmout. V terapii, i bez jóga nidry, se lidi často dostanou k hlubokým tématům, zraněním z dětství, z perinatálu, prenatálu, a začne to třeba nevinně větou “štve mě šéf v práci”. V tom se odlišuju od kolegů, kteří mají jasnější tah na branku, řeší konkrétní problém, hledají zdroje. To dělám taky, ale pracuju spíše dvojkolejnicově - pracujeme na těžkých věcech, traumatech, zraněních, a zároveň kolem sebe klienti budují ochranný val, aby v životě stáli pevně a ukotveně. 

8.     Na co se můžeme těšit při Tvé vedené jóga nidře s regresí v kurzu Jogaspanku.cz? Můžeš nám přiblížit, co regrese obnáší a co přináší?

Nevím, jestli těšit, je asi efektivnější přistupovat k regresi s otevřenou myslí, se zvědavostí. Dávám lidem bezpečné body, nenutím je putovat dál, než sami chtějí. Věřím, že mentální organismus, psychika má stejně jako biologický organismus jakousi chránivou homeostázu, rovnováhu, a že přirozeně funguje. V regresi se držím metodiky Dr. Weisse, tvůrce regresní terapie. Ve skupině se spíše držím neutrálních prožitků, ze začátku pozitivních, aby se člověk cítil bezpečně. Třeba taky vidět kontext, v onlinovém kurzu, kdy s těmi lidmi vůbec nejsem v kontaktu, půjdeme spíše pomalou, opatrnou cestou, podíváme se třeba na minulý život, na životní úkol, který cítí, že mají, budou propojovat co viděli a zažili s tím, co aktuálně řeší, ale spíše průzkumnicky. Prostě nořit špičky nohou než skákat šipku.

Není mým cílem je rozstřelit, ohromit, vytáhnout ty nejhlubší a nejbolestivější záležitosti v co nejkratší době (jak je tomu třeba při EMDR, tam se jde rovnou na věc). Když ale v praxi vycítím, že je klient připravený, a zároveň mezi námi panuje důvěra, otevřenost, tak jdu kam klient zavede. A někteří do toho opravdu chtějí skočit naplno. To zase mám jiný úkol, a slyším teď slova mojí guru Manoramy - pade pade. Postupně, krok za krokem. Hážu záchranné lana, i když si je nemusí dotyčný vzít. U lidí s hlubokou depresí, s velkými úzkostnými poruchami je potřeba je nejdříve vytáhnout na mělčinu, než se učíme plavat. 

9.     Zabýváš se také práci s psychedeliky. Jaké jsou Tvé osobní zkušenosti? Využíváš je i při terapiích? Jaké v této práci vidíš přínosy a nebezpečí?

Psychedelika mají obrovský potenciál, to budu asi opakovat stejně se všemi, kteří s nimi pracují. Dneska už v nich psychiatrická společnost objevila, byť zrecyklovaný, tak “svatý grál”, a jde mi proti srsti, jak se jich ve jménu bezpečnosti klientů, chytají zájmové skupiny, kteří mám dojem, že by rádi zejména českou psychedelii řídili. S oblibou říkám, že houby rostou v lese a taky, že i Ježíš byl i ve své osvícenosti tesař. Skromnost, pokora a úcta jsou zkrátka potřebnou ingrediencí v hojivém procesu. 

Psychedelika mají schopnost ulevit od opravdu nepříjemných, duši drásajících stavů už v řádu hodin od proběhlého sezení, a přinést okamžitou úlevu. Jako kdybyste sňali pokličku. To když se bavíme o indikovaných stavech jako deprese, úzkostné poruchy. Ale třeba u obsedantně-kompulzivní poruchy jasně vidíme, že bez integrace a následné práce má účinek psychedelik jepičí život. Jasné ne jsou pak lidé na schizofrenním spektru, taky klienty s hypermánií (např. bipolární porucha), taky výzkum ukazuje omezení u lidí na autistickém spektru. Tady si odskočím, v 60. letech proběhly studie i u schizofrenních poruch, se slibnými výsledky, ale v té novodobé renesanci se vědečtí výzkumníci drží daleko od schizofrenie, stejně jako se drží daleko od démonizovaného LSD.

Moje osobní zkušenosti zahrnují ketamin, psilocybín a MDMA (extázi). Na LSD vtipkuju, že nemám se třemi dětmi, prací a studiem čas. Taky mám ráda dobré víno, a psychedelika s alkoholem, byť v odstupu řádu týdnů, se moc neslučují. V popisování rozdílu účinků jednotlivých psychedelických látek bych mohla pokračovat celý den. Obecně ale platí, že set a setting, stejně jako u snění, jógy, nebo jakékoliv duchovní praxe jsou alfou a omegou procesu. Dám-li si to na fesťáku s kamarádem, a zaliju to hektolitrem piva, bude to diametrálně odlišný prožitek než když absolvuji obřadnou ceremonii s ayuhaskou s šamanem v Peru, nebo je mi podán ketamin v lékařsky laděných prostorech. 

10.  Co se lidem nejčastěji otevírá v hlubinné práci s myslí (ať už skrze jógu, sen, nidru, nebo psychedelika)? Můžeš se podělit o nějaké zajímavé příběhy, které jste s klienty otevřeli a rozuzlili? A je naopak něco, co jste integrovat nezvládli?

To je těžká otázka, každé je jiné. Ale když budu hledat společný denominátor, tak je to otevření hloubek lidské psyché, rozšířený “jemnostav” , úžas klientů a mně samotné nad nekonečnou hloubkou, inteligencí a obšírností vědomí, nad propojeností se světem, a universem. Sny bych zhodnotila jako jemnější práci, která je více blízko “osobnímu nevědomí”, sny jsou bezpečnější, a otevírají bránu k “onomu” opatrněji. Pracuje více racionalita. Psychedelika jsou beranidlo, tam se cítíte jako byste plavali v hlubině oceánu, s malým sítem, kde ulpí jen malá část poznaného. Mám nutkání ale upozornit, že změněný, rozšířený stav vědomí lze zažít i bez očividného spouštěče, mě osobně se párkrát událo při procházce kolem řeky, v přírodě, u plevání záhonu - ty záblesky, které osvítí celou krajinu (vědomí), a vy víte, že nevíte zhola nic a zároveň všechno. Jako disertační téma mám třeba “porodní vědomí”, které občas, když pánbůh dá, se může ženám tento stav, stav vědění “prádžňa loka” tomu říká jóga, otevřít právě tak hraniční a intenzivní událostí, jako je fyziologický porod. 

Co se týká klientů. Z mojí praxe vím, že ačkoliv třeba klient díky vhledům pochopí, jaký úkol před ním stojí, a že něco v jeho životě je nefunkční, ne vždycky se mu podaří v rámci možností změnu prosadit. Vybavuji si jednu klientku s úzkostmi, která absolvovala sérii ketaminem asistované psychoterapie. Její dcery byly obě transgender taktéž s velkými úzkostmi, což samo o sobě je statická anomálie a je matematicky mírně řečeno nepravděpodobné, že by na jejich situaci neměl životní, a rodinný příběh vliv. Klientka v sezeních jasně viděla problém, vycházející z neblahé rodinné situace, kdy otec obou mladých žen byl slabý, neplnil roli chránícího otce. Ve své vizi viděla, nebo spíš prožívala sebe jako božskou matku, stále se rodící, pevnou a mocnou, a zároveň v každém “přeletu” cítila přítomnost něčeho, co hatí její záměr, oslabuje ji, popisovala to jako průsvitný černý textil, skrze něj nemohlo její světlo proniknout. Jako když dáváte těžkou geošku na zeminu. V bezprostřední integraci věděla, že se její ženská síla, která proniká do ženského pokolení, setkává s těžkou překážkou, věděla, že se jedná o mužský element, její protějšek, a zároveň ve světle běžného dne se nedokázala vymanit z vlivu. Manžel pro ni přece tolik dělá. A tak nese dále úděl oslabeného ženství. Ačkoliv ketamin na pár měsíců oslabil její duševní potíže, bez oné změny, která by byla v souladu se zažitým vhledem, tak žije dále předešlý životní scénář, a obtíže se vrací. Tenhle případ ilustruje moji zkušenost, kdy ačkoliv autenticky zažijí klienti sílu sebe sama, svoji bezbřehost, tak ne vždy pak autenticky dokážeme zkušenost přenést do života. Často nám stojí v cestě pragmatismus, pavučina ocelových lan, které nás drží v zaběhnutém schématu, nejčastěji to vídávám v nefunkčních manželstvích, které jsou zuby nehty drženy kvůli dětem v onom módu, který ač nefunkční a bránící v projevu síly, tak je pro nás nějakým způsobem bezpečný (protože je známý). Tím neříkám, že se lidi mají ihned rozvést, ale i ve stávajícím rodinném systému jde provést změny. Jenže každá změna přináší výzvu, a nedělá se snadno, často naráží na odpor tak veliký, a rázný, že od ní raději upustíme. Tohle pak považuju v terapii za skutečný oříšek. 

12.  Jak poznáme psychospirituální krizi? Co to je, jak může vzniknout a jak s tím pracovat, pokud se nás dotkne?

Jak? Bude bolet, a hodně. Moje guru tomu říká, “uvalit si práh”. Známá to nazvala, uletí ti dekl. Sama jsem ji několikrát zažila, a ten stav bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Vrátím se k té dvoukolejničce, selžou vám bezpečné a záchranné koridory, psychika se rozsype, vylije a bez pomoci ji nemáte šanci dát dokupy. Ratunku. Fakt. Myslíte si, že jste zešíleli, chováte se pro okolí  nesnesitelně, neumíte si s ním udělat vazbu, roztáčí se nebezpečná spirála, po které jedete do horších a horších bahen. To je ten topící se, kterého je třeba vytáhnout na mělčinu. Jak? Medikací, zevrubnou a poctivou integrací, umýváním záchodů, dejte průchod kreativitě (malujte, vařte, tvořte), spěte pokud můžete a stav to dovolí, služte, dělejte věci pro jiné. Existují dokonce studie, které hodnotí efektivitu aktivit (vnitřních vnějších), při zvládání obtížných duchovních zkušeností. A více co stojí na prvním místě? Soucit - Compassion. To si myslím, že stojí v jádru většiny traumatopsychologů, guruu, učitelů, vlastní zkušenost, která vedla k pochopení, že nic, co na světě konáte není vaše, že dáváte k dispozici to, co světu prospívá, i když si ho nemusí vzít. Jestli to tak nemáte, je čas se zastavit a zreevidovat vlastní záměr. 

13.  Co jsou podle Tebe nejdůležitější dovednosti či schopnosti, které by měl průvodce jóga nidrou mít?

Vzdělání, teorie doplněná o vlastní praxi. Taky opravdu musíte mít rádi lidi, a mít těsný intimní vztah s vlastní duchovností, sebereflexi a láskyplné vedení, pokoru. To máte jako s dětmi, taky jim neříkáte (snad) "já jsem ti to celou dobu říkala". Čekáte, až si na to přijdou sami. Opět slovy mé guru, lidem nemůžete ukrást vlastní pochopení. Guru, tak jak ho znám, trpělivě čeká, až pak uděláte svůj další krok, směrem k tomu, co se vám snaží předat.