Psychosomatika - rozhovor s MUDr. Jarmilou klímovou, přední českou psychosomatičkou a výraznou osobností české psychosomatiky

Na desátém ročníku festivalu se v programu po pěti letech opět představila i MUDr. Jarmila Klímová, žena s pověstí čarodějnice a psychosomatička, která vydala již tři poutavé publikace Proč a jak psychosomatika funguje, Psychosomatický dotek motýla a Rakovina? Ne, děkuji! V rozhovoru jsme se blíže podívali na to, co je to psychosomatika a jakým způsobem se rozvíjí některá onemocnění. Dotkli jsme se i možné spolupráce západní a alternativní medicíny, vlivu covidu na zdraví populace a mnoho dalšího.

Jak byste našim čtenářům přiblížila pojem psychosomatika? Opravdu je pravda, jak máte uvedeno i ve svém bestselleru, že všechna onemocnění mají původ v naší hlavě?

Pojem psychosomatika se ve veřejném prostoru skloňuje už několik desetiletí. A často se k němu vyjadřují odborníci, kteří pojem redukují nebo bagatelizují a vztahují ho jen na tělo a duši. V psychosomatice jsou však důležité ještě další komponenty, a to biologické, sociální, psychologické, spirituální a energetické, které spolu souvisí a přináší nám odpověď, jak lze z celostního hlediska nahlížet na člověka. Z toho tedy vyplývá, že nemůžeme říkat, že všechna onemocnění mají původ v naší hlavě, ale mají původ právě v nerovnováze mezi těmito pěti komponenty. 

Mohou být psychosomatická onemocnění dědičná nebo jde především o vlivy prostředí a životního stylu?

Dědičná mohou být ve smyslu předávání hluboko zakořeněných vzorců chování. Avšak dědičnost, která se pojí s genetickým faktorem, je zde v minimálním procentu. Takových nemocí je méně než 2 %. A tato onemocnění se nazývají jako vzácná, jedná se například o hemofilii nebo srpkovitou anémii. Onemocnění štítné žlázy, zvýšený tlak ani cukrovka nemají nic společného s přenosem v genech, ale jsou přenášeny právě transgeneračně. Často je nacházíme v rodinách s velmi pevnými vazbami. My se v psychosomatice velmi často věnujeme transgeneračním přenosům, patologickým vzorcům chování, abychom rozklíčovali původ onemocnění.  

Jaká je spojitost mezi úzkostmi nebo depresí a tělesnými bolestmi, například bolestmi zad nebo hlavy?

Spojitost je v této situaci oboustranná. Nikdy nic není jednosměrné. Tělesná bolest může být doprovázena psychickým diskomfortem nebo tato vazba může být i opačná. Zejména lidé trpící depresí či úzkostí, které trvají dlouho a klient si je nepřipouští, se mohou zobrazovat v tělesném schématu bolesti kloubů či bolesti orgánů. 

Věříte, že spolupráce mezi západní a alternativní medicínou může být v budoucnu standardem? Jaké výzvy vnímáte při prosazování této spolupráce? 

Tato spolupráce je vysoce funkční, ale na druhou stranu jsem velice skeptická ohledně toho, že bude běžná. Západní medicína si velmi nadřazeně drží své mocenské tendence a čím dál víc se chová jako umírající kobyla, která kolem sebe kope a dehonestuje alternativní medicínu. Ke spolupráci může dojít v širším pojetí až ve chvíli, kdy se západní medicína zhroutí. Kdybych si ale nemyslela, že je užitečné toto spojení, neustanovila bych pojem Jednotná medicína, pod jejíž hlavičkou jsem otevřela i školu. Studenti, kteří zde studují, dostávají eklektický souhrn terapeutických přístupů západních i východních nauk. Učím studenty, co dělá dobře západní medicína a čeho by se měli držet a zároveň zmiňuji, co říká například čínská medicína, ajurvéda a další terapeutické směry. Všechny terapeutické přístupy napomáhající k vyléčení by měly být drženy ve stejné vážnosti. Já osobně toto spojení veřejně neprosazuji. Prosazovat totiž v tomto případě znamená jít na sílu. A silová řešení většinou nemají účinek.

Jak nahlíží psychosomatika na autoimunitní onemocnění, mezi které můžeme zařadit revmatoidní artritidu, lupénku, Crohnovu chorobu či roztroušenou sklerózu? Je možné i takové nemoci nějakým způsobem vyléčit?

Když se díváme na autoimunitní onemocnění, tak se musíme podívat na to, co je imunita. Imunita nás chrání před nepříznivými vlivy, toxiny, které přichází z okolí nebo si je vytváříme sami – nesprávný životní styl. Bojuje proti tomu, co nám škodí. Když se tento proces nepříznivě zvrtne, imunita začne bojovat proti našim vlastním strukturám, tedy proti tomu, co je nám vlastní. A když na to nahlížíme z psychosomatického hlediska, tak imunita je sebeobrana – bráníme sebe, autoimunita znamená, že napadáme sebe. Jedná se o autoagresivní, sebeagresivní, sebedestruktivní myšlenkové vzorce. Onkologická psychosomatika od autoimunitní psychosomatiky nemá daleko. U klientů s autoimunitními onemocnění nacházíme typické sebedestruktivní, sebeodmítajcí vzorce chování. Například pokud se jedná o Crohnovu chorobu, zvláště u mužské populace se často nacházíme transgenerační patologický vztah s otcem. Každý příběh je ale originál, vždy hledáme specifickou vazbu. Nikdy nelze dopředu říct, jak dlouho bude trvat léčba. Trpělivost ze strany terapeuta i klienta je někdy opravdu těžce zkoušena.

Jak vnímáte procesy, které nastartovala covidová doba ve společnosti a jaké zdravotní jevy lze podle Vás připsat očkování?

Procesy, které covidová doba nastartovala, nemohou nemít vliv na zdraví populace. Pokřivila se zdravá vazba mezi jednotlivci, rodinami, generacemi a sociálními skupinami. Lidé se nejen rozhádali, ale byli k tomu velmi aktivně nabádání vládními představiteli. Počínaje akcemi typu nahlaste svého souseda bez roušky nebo nepusťte neočkovanou babičku k vánočnímu stromečku. Běžný občan se těchto doporučení chytil a společnost se kvůli tomu začala velmi polarizovat a akcelerovaly se nenávistné projevy, které si pamatujeme snad naposledy z prvních let druhé světové války. Zároveň to byl test obyvatelstva a jeho kritického myšlení. Zdravotnímu stavu neprospíval strach zvedající hladiny stresových hormonů spouštějících zánětlivé procesy a tím i nemoci. Postupně se k tomu přidávaly zdravotní komplikace, které začaly vyplouvat na povrch jako nespecifické následky očkovacích procesů. Tyto byly nejprve označeny jako naprosto nesouvisející. Následky lze vidět především teď po 3 až 5 letech, kdy vidíme náhlá úmrtí, srdeční příhody, rozvoj autoimunitních onemocnění. Většinou je to tak, že když člověk měl problémy před očkováním, tak se v první řadě zhoršil daný problém. Zaútočilo se na tzv.  locus minoris resistencie – místo s největší náchylností k poškození. A z dlouhodobého hlediska vidíme, co spike proteiny dělají. Troufám si říct, že to nejhorší zatím nepřišlo. 

V roce 2017, kdy jsme s Vámi dělali rozhovor do Spring časopisu jsme se taktéž okrajově dotkly rakoviny. O několik málo let později, v r. 2020 jste vydala svou třetí knihu "Rakovina, ne děkuji", ve které jste popsala svou osobní zkušenost s diagnózou rakoviny. Taktéž na festivalu představujeme "Onko-jógu", která se věnuje pacientům s tímto onemocněním. Co bylo Vaším hlavním záměrem k sepsání této knihy? Co byste chtěla vzkázat všem lidem, kteří si od lékařů tuto diagnózu vyslechnou? 

Už v srpnu roku 2020 jsem v souvislosti s kritikou onkologické lobby v knize psala i o očkovacím a covidovém podvodu. A to to vše teprve začínalo. Už tenkrát jsem pojmenovávala covid jako vymyšlenou diagnózu, to neznamená, že lidé nebyli nemocní, ale nálepky nemoci se dávaly tomu, kde to jen trochu prošlo. Ve stejné rovině jsem pak v knize mluvila i o onkologických onemocněních. Pacient má nějaké příznaky, ale často aniž by bylo provedeno dostatek vyšetření k potvrzení samotného onemocnění. Když jej podrobně vyšetříte zjistíte, že se u něj odehrává spoustu destruktivních, myšlenkových schémat a devastačních procesů v těle, mezi něž mohou patřit onko viry nebo parazité. Hlavním záměrem knihy bylo otevřít lidem oči, aby si nenechali vtisknout diagnózu, která jim nepřísluší. Já říkám, že často zabíjí už jen to, co bylo vysloveno v ordinaci, nikoliv ten buněčný proces sám. Proto se nenechte vyděsit, naslouchejte vnitřní intuici a buďte opatrní a obezřetní. Když vám nedává smysl, co říká lékař a cítíte, že něco uvnitř vám říká ne, tak tomu naslouchejte a nenechte ze sebe udělat zvíře na porážku. 

Jaká je Jarmila Klímová po pěti letech od své poslední přednášky u nás? Co se změnilo, co naopak zůstalo stejné a jako třetí, v čem Vás poslední roky utvrdily?

V mnoha ohledech úplně stejná. Čím déle pracuji, tím víc mě to nutí studovat. Pořád mám pocit, že vím málo, že musím přečíst další a další knihy. Nezměnil se můj neutuchající hlad po dalším a dalším poznání a informacích a změnilo se to, že praxi rozšiřuji o bylinné terapie a informační medicínu. Za dalších 5 let bych byla ráda, kdyby vyšla má další kniha. Uplynulé roky mě utvrdily v tom, že má smysl vzdělávat lidi, kteří po tom touží. Informace tu jsou k dispozici, ale běžní lidé nenacházejí směrovky, po kterých by se k nim dostali. A já jsem ráda, že pro ně mohu být jakýmsi majákem,

Jaké výzvy na nás a naše zdraví čekají v nadcházejících letech 21. století?

Nejdůležitější výzva je, že musíme být čím dál obezřetnější a opatrnější, když nám mainstream něco doporučí, když nám pojišťovny pošlou letáky, jaká vyšetření máme podstoupit nebo jaké očkovací látky si vpravit. Ve veřejném PR západní medicíny je dnes už vidět jakási prostituce. Co nabízí v reklamě, není často v souladu s naším zdravím, o hříchu právě naopak. S tím vším souvisí i stravovací návyky. Chleba není chleba, co jedly naše babičky, mléko, co pijete, není mléko, co pila babička. Péče o jídelníček je nedílná součást našeho zdraví. Buďte obezřetní ke všemu, co se k vám z veřejného prostoru dostává a převezměte zodpovědnost za své zdraví do svých rukou.